Hornjołužiska serbska ryčnica/Zynkosłow

Předspomnjenja

§1

Zynki člowskeje ryče tworitaj dych a hłós, při čimž krk, dźasna, jazyk, zuby a hubje jako pomócniki sobu skutkuju.

§2

Zynki ryče, kiž so z hłosom wutworja, rěkaju hłósniki ([γράμματα] φωνήεντα, [literæ] vocales, selbstlaute). Hłósniki su na sebi samych jasnje słyšome: n.př. ‚a, i, u‘. — Zynki, kotrež dych twori, dostanu hakle w zjednoćenju z hłósnikami dospołnu słyšomosć; přirun. duby, tupy, kazać. — Dychow zynki su potajkim móhł-rjec přewodźerje hłósnikow a mjenuja so tehodla suhłósniki (σύμφωνα, consonæ, mitlaute), t. r. tajke zynki, kiž z hłósnikom sobu du.

Hłósniki maju něšto žiwe a pohibliwe we sebi; w suhłósnikach leži něšto stajne a nimale njepřeměnlive. Suhłósniki móžemy sebi jako ćěło člowskeje ryče myslić, kotremuž hłósniki žiwjenje a hibliwosć dawaju.

§3

Wot zynkow, kiž so při wuprajenju zepřimnu, wutwori so sylba (συλλαβή, syllaba, wot συλλαβ-εῖν ,zepřimnyć‘): n. př. ra-no, kru-waŕ-ski, člo-wje-stwo. Sylba je potajkim zwjaz tych zynkow, kiž so při wuprajenju zepřimnyć abo zjednoćić hodźa.

§4

Zjednoćene sylby wutworja słowo. Słowo je po ličbje sylbow jeno- abo wjacysylbne (dwě-, třisylbne atd.); přir. ‚Syn swo-je-ho do-bro-ći-we-ho na-na lu-bu-je‘.

§5

Sylba, kiž so z hłósnikom wukónča, rěka wotewrjena: n. př. „na, do, pra-wy, na-še-ho, wu-ja“; sylba, kiž na suhłósnik wukhadźa, mjenuje so zawrjeta: n. př. pod, dom, naš, kras-nosć“.

Nastawanje suhłósnikow

§6

1. Hdyž jednory dych z krka pušćimy, nastanje zynk h, kotremuž pra-zynk (ur-laut) rěkamy; hdyž so jednory dych zesylni a dobo trochu wo zadnje dźasna załoži, dostanjemy z „h“ nowy zynk: ch [cyrilski х, ruski х, ilirski h]. Přikłady: Hora, noha, dych, dychać.

   Z jednoreho a ze zesylnjeneho prazynka („h, ch“) wukhadźeju wšitke druhe zynki.

2. Hdyž so „h“ a „ch“ při wuprajenju zatorhnjetej, wutworitaj so z njeju nowaj zynkaj: g a sylnišo wustorčene k (cyr. г,к). Přikłady: gjagotać, koža, ruka.

   Tak mamy 4 krkniki (gutturales, kehllaute), h, ch', g, k: dwaj trajnaj („h, ch“) a dwaj zatorhnjenaj („g,k“).

   Přispomnjenje. Južnoraniša słowjanšcina, pólšćina a delnjołužiska serbšćina su (nimale bjez wubjerka) jednory prazynk „h“ na zatorhnjene „g“ zesylniłe: n. př. noha — нога noga, hor-a ὅρ-ος — гора gora, pólski góra. Cyrilsko-ruske pismo ani žaneho znamjenja za „h“ nima.

§7

Hdyž zadni jazyk trochu k dźasnam pozběhnjemy a jednoremu dychej přez to swobodny překhod zaračimy: zhusći so dych, a prazynk „h“ přeměni so do syčaceho zynka ž [ж,ж]; hdyž so syčacy zynk zesylni a dobo trochu wo zuby založi, wutwori so š [ш,ш, pólski sz]. Hdyž so „ž“ a „š“ při wuprajenju zatorhnjetej, wuńdźetaj z njeju nowaj zynkaj: dž [kotrehož cyrilica nima] a sylnišo wustorčene (tš) č [ч, pólski cz]. — Te 4 zynki, ž, š, dž, č rěkaju zhusćene syčawki.

Přikłady: žito, šija, Hamburdžan, čorny.

§8

Hdyž so kónčk jazyka k zubam wuzběhnje a dych tam wo njón załoži, nastanjetaj z prazynkow wótrišej a jednorišej zynkaj: z [ꙁ,з] a sylnišo wustorčene s [с,с]. Hdyž so „z“ a „s“ při wuprajenju zatorhnjetej, poskićitej so nam dz [—] a sylniše (ts) c [ц,ц]. Te 4 zynki, z, s, dz, c, mjenuja so jednore syčawki.

Přikłady: Zady, sam, dwě fidzy, cyły.

Přisp. Při tworjenju wšitkich syčawkow (sibilantes, zischlaute) wosebje jazyk skutkuje; tehodla rěkaju tež jazyčniki (linguales, zungenlaute).

§9

Hdyž dych wo zuby załoži, přeńdźetaj prazynkaj do „trajneho d“ a „trajneho t“: zynkaj, kiž někotre germaniske ludy nałožuja [ð,þ], kotrejuž pak žana słowjanska naryč njeznaje. Hdyž so tajle zynkaj při wuprajenju zatorhnjetaj, dostanjemy d a sylnišo wustorčene t [д,т,д,т]. Tak mamy jeno 2 zubnikaj (dentales, zahnlaute), d, t.

Přikłady: Dawam, hdy, płód, tužno, mjetam, płót.

§10

Hdyž so dych hakle w hubomaj přetwori, nastanjetaj z prazynkow zynkaj w a sylnišo wustorčene f [в, ф, в, ф]. Hdyž „w“ a „f“ zatorhnjemy, dobudźemy b a p [б, п, б, п]. Te 4 zynki, w, f, b, p rěkaju hubniki (labiales, lippenlaute).

Přikłady: Waš, dawam, kryw, fijałka, budu, dub-y, palc, kopać, woklep.

Přisp. Zynk „f“ je w słowjanskich ryčach porědki.

§11

Ryč ma dale pjeć zynkow, při kotrychž wuprajenju so dych mjenje na wěstym měsće dźerži, ale móhł-rjec po rće rozćeče (rozpłunje), a kotrež so tehodla druhdy ćečniki (liquidæ, flüssige) mjenuja.

§12

Hdyž prjedni jazyk k hornim dźasnam wuzběhnjemy a po woběmaj stronomaj nimo jeho dych ze snadnym dyrkotanjom pušćimy, nastanje nam zynk słowjanskeho połneho ł [л, л], kotrehož my w swojej naryči wjacy njesłyšimy. „Ł“ ma, dokelž so w krku twori, wěstu přiwuznosć z krknikami. Přikłady: Łamać, połny, doł. (Přirun. §§48*, 86.)

§13

Hdyž so zadni jazyk trochu k dźasnam přibliži (přez čož nam horka ž nasta) a při tym zadyrkota, přeńdźe prazynk „h“ do noweho zynka: š (wupraj rž), kotryž je so pola nas, nimale wšudźe do „š“ přetworjeny, jeno w někotrych słowach čisty wukhował. Tónle zynk [kotrehož starosłowjanska ryč njeznaje] słuša do zhusćenych syčawkow. Přikłady: Ržeć, zaržeć, (přirun. §75, 2), předać, přidać (§§73.74).

§14

Hdyž so kónčk jazyka k zubam pozběhnje (přirun. horka z) a při tom dyrkoce, nastanje z prazynka čiste r [р,р]: kotrež so k jednorym syčawkam liči. Přikłady: Rano, jara, dwór.

§15

Hdyž dych wo zuby załoži (přir. horka d, t) a přez nós wuńdźe, poskići so nam n [н,н]: w kotrymž mamy nowy zubnik. Na přikład: Nan.

§16

Hdyž hubje zawrjemy (přir. w) a dych přez nós wupušćimy, wutwori so zynk m [м,м]: kotryž, kaž kóždy widźi, k hubnikam přistupi. Na př.: Mam-y.

Přisp. Zynki „ł, ř, r, n, m“ nastanu, kaž smy póznali, wosebje přez to, zo dych k dźasnam nawróćimy; tehodla mjenuja so dźasniki (palatinæ, gaumlaute).

§17

Hdyž prazynkej přez snadne pozběhnjenje jazyka puć trochu zaračimy, wutwori so sćišćany zynk, kiž ma jako sćišćany wěstu cunjotu abo mjehkotu we sebi: j [і před čistym hłósnikom]. Pódlanski krknik „j“ je zmjehčeny dych, kajkiž serbska (a zhromadnje słowjanska) ryč hłósnikej rada předsunje, a kotryž so na počatku sylby mejhki nadych a wosrjedźa sylby mjehki přidych mjenuje; přir. n. př. ἄγγελ-ος angel-us engel — jandźel, agn-us ἀμν-ός jehnjo, elen-thier — jeleń, asti (ind.) ἐστί est ist — ѥсть jest, serbski nětko přikrótšene: je; med-ius μέσος die mitt-e — mjeza. (Přir. §§ 37. 41.)

§18

Po nastawanju wobhladane su zynki, kaž w §§ 6—17 widźachmy, krkniki, jazyčniki abo zhusćene a jednore syčawki, zubniki, hubniki a dźasniki. Stari ryčnicarjo pak je zwjetša po kajkosći klinka abo słyšomosće dźělachu: při čimž jim mutæ (němiki) a semivocales (połhłósniki) před woči stupachu, kotrež poslednje so zaso jako liquidæ (ćečniki) a semiliquidæ (połćečniki) rozkładowachu.

1. Němiki su zatorhnjene zynki, kiž jako tajke (t. r. same za so, bjez hłósnika) žaneho jasneho klinka nimaju; mjenujcy „g, k, c, č, d, t, b, p“.
2. Połćečniki su trajne zynki, kiž so jako tajke jasnišo wudychuja hač němiki, a kiž móža tehodla dychawki (hauchlaute) rěkać; mjenujcy „h, ch, ž, š (z přiwzaćom serbskeho „ř“), z, s, w, f“.
3. Ćečniki su połniše zynki, kiž móhł-rjec hižom kaž poł hłósnika zynča, a kotrež su so tehodla zynčawki (tonlaute) pomjenowałe; mjenujcy „ł, m, n, r“ a čiste „ř“.

Nastawanje hłósnikow

A. Jednore hłósniki

§19

Hdyž hłós přez wotewrjeny ert z krka wustorčimy, wuprajimy hłósnik a [а], t.r. jednore abo krótke „a“. Dokelž je „a“ w krku samym wutworjene, ma wěstu přiwuznosć z krknikami. Přikład: Dawać.

§20

Hdyž worewrjeny ert trochu rozšěrimy a hłós so w zadnich dźasnach přez sćišćenje přeměni, nastanje nam krótke e, t.r. „ĕ,ɛ“ [(є)]: kotrež zhusćenym syčawkam po boku stajimy. Přikłady: Jene, dobreho, twerde.

§21

Hdyž wotewrjeny ert kus bóle rozšěrimy a hłós so při załoženju wo hornje dźasna hišće wjacy sćišći, dobudźemy jednore i [и,і ruski и,і]: kotrehož nastaće potajkim na jednore syčawki dopomnja. Přikład: Bližić.

§22

Hdyž so wotewrjeny ert trochu zwužči a hubje so kulojće zbližitej, wutworimy sebi prědku krótke o [o]: kotrež je móhł-rjec nowy zubnik. Přikłady: Bojosć, drohota, zorno.